Zahrada

Dřín obecný

Latinsky: Cornus mas

Slovensky:

Čeleď: Cornaceae

Výsev: 2 - 4

Výsadba: 10 - 4

Kvetení: 2 - 4

Světlo: Slunce

Zálivka: Střídmá

Náš domácí druh, který roste na suchých skalnatých stanovištích. Je jedním z prvních kvetoucích keřů, první květy se můžou otevírat již v únoru. Zářivé žluté květy opylují včely.

V zahradě se pěstuje jako okrasný keř i alternativní ovocný druh.

 Opadavý keř nebo menší strom se vztřícnými, nedělenými celokrajnými listy. U nás dorůstá do výšky 5 m, nejvyšší stromy v teplých oblastech jsou vysoké 9 m.  Květy se otevírají před rostem listů, jsou drobné, žluté ve svazečcích.

Dřevo je velice tvrdé. Vědecké jméno cornus získal dřín díky tvrdosti dřeva, které je stejně tvrdé jako roh či paroh (cornu). Staří Řekové ho používali na výrobu oštěpů, později se používal na palce pro mlýnská kola, v kolařství a při výrobě nástrojů.

Plody jsou dnes pozapomenutým ovocem. Obsahují velké množství vitamínu C. Zprvu mají svíravou chuť, kterou ztrácejí při dozrávání. Ve středověku se dřínky používaly k přípravě polévek a omáček. Nedozrálé plody se také nakládaly se solí podobně jako olivy. Tanto zvyk se udržel ve východním Turecku. Dřinky se dodnes používají na výrobu kompotů, džemů nebo se suší. V Arménii se z plodů vyrábí alkohol, v Íránu se dřínky používají při přípravě osvěžujícího nápoje, šerbetu.

Semena se pražila a vyráběla se z nich náhražka kávy. Kůra se využívala v barvířství.

 Planě roste ve střední a jižní Evropě, Malá Asii a na Kavkaze obvykle na  na suchém slunném stanovišti, vyhledává vápnité půdy. V ČR je ohroženým druhem.

 V zahradě dobře roste na suchém slunném stanovišti, chorobami a škůdci netrpí.

ČASOPIS ZAHRÁDKÁŘ