Zahrada

BOTANICKÝ SLOVNÍK rodových jmen cévnatých rostlin

Po desetileté práci tří významných českých botaniků vznikl slovník latinsko-český a česko-latinský, který jistě ocení nejenom učitelé a studenti, ale všichni zájemci o botaniku.

Vědecké (latinské) názvosloví rostlin má jednoznačná pravidla a přesto v nich občas bývá nemalý zmatek. České názvosloví taková pravidla nemá a navíc je zde používána řada jmen lidových a krajových. S přibývajícími novými druhy se mnohde českých jmen nedostávalo a bylo třeba je vytvořit. Dva vysokoškolští kantoři, Doc. Václav Zelený a Dr. Anna Skalická, společně s ředitelem univerzitní botanické zahrady, Dr. Václavem Větvičkou, se před deseti lety rozhodli, že se pokusí v českém názvosloví udělat pořádek. Prostudovali množství odborných publikací počínaje Mattioliho Herbářem přes díla bratří Preslů až po ještě ne zcela dokončenou Květenu České republiky. Kniha, kterou vydalo nakladatelství Aventinum, vyšla právě v roce, kdy Česká botanická společnost slaví 100 let od svého založení.

Dozvíme se zde, že v učebnicích léta uváděná smetánka lékařská (Taraxacum officinale) je opět pampeliškou a pampeliška podzimní (Leontodon autumnalis) se nazývá podle starého jména bratří Preslů máchelka, že kosatec ze skupiny označované Juno bychom měli česky nazývat junona, že Tradescantia – často označovaná jmény voděnka, podénka, podenka, blázen nebo tradeskancie by měla být správně podeňka. Mnoho nových rostlin, které se k nám dostaly v posledních letech nebo se začaly častěji pěstovat, bylo mnohdy vědecké jméno počeštěno. Naopak pro běžně pěstovanou africkou fialku (Saintpaulia) navrhli autoři jméno ionátka. U další pokojové rostliny lidově nazývané tchýnin jazyk (Sansevieria), kde se v literatuře užíval název tenura, autoři doporučují počeštěné sanseviera.

Fotogalerie

ČASOPIS ZAHRÁDKÁŘ