Zahrada

Zakládáme a udržujeme ekozahradu

Kdo by nechtěl mít úrodu ze zahrádky bez jedů a dalších chemických látek. Někdy však si nevíme rady a proto saháme po pesticidech. Existuje však alternativa bez všech těchto látek. Je nutno však začít od začátku a trošku jinak. Jak? O tom píše Milan Bruchter v publikaci, kterou vydalo nakladatelství Grada  v edici Česká zahrada a která se nazývá Zakládáme a udržujeme ekozahradu.

Čtenář se dozví o vzájemných vztazích mezi rostlinami, správném střídání kultur, o přípravě pozemku, které plodiny a jak pěstovat a kombinovat, jak redukovat plevele, škůdce a choroby, a jak naopak podpořit užitečný hmyz a ptactvo, čím hnojit a jak udržovat úrodnost půdy. To vše čistě přírodními prostředky.

 

Ukázka:

 2.5 Kompostování

2.5.1 Proč kompostovat?

Existují dva hlavní důvody pro podporu domácího kompostování. Jen okrajově zmíníme první důvod – ekologicko-ekonomický. V současnosti více jak 50 % odpadu vyváženého na skládky tvoří takzvaný bioodpad. Tedy odpad rostlinného a živočišného původu, Většina bioodpadu by ale šla z velké míry opět využít jako hnojivo. Bioodpad navíc způsobuje velké problémy na skládkách, kde rozkladem bez přístupu vzduchu vznikají jedovaté plyny a kyseliny, které dále reagují s ostatní mi odpady a vzniká tak velmi nebezpečná směs látek. Kompostováním bioodpadu by výrazně ubylo směsného odpadu v popelnicích, Což by se mimo jiné příznivě projevilo na cenách svozu odpadu a obecních rozpočtech.

Druhým důvodem je vlastní výroba levného a kvalitního hnojiva na zahradu, kdy nám bioodpad ze zahrady a kuchyně slouží jako laciná surovina pro výrobu domácího hnojiva.

 

2.5.2 Suroviny pro kompostování

Bez problémů lze kompostovat: tráva, listí, kousky větví (nasekaných), sláma, ovoce a zelenina, zbytky z kuchyně, skořápky vajíček, kávová sedlina, pytlíky od čaje, nehty dřevěný popel, kartonový papír, hnůj, močůvka, chlupy, vlasy, peří

 

Bioodpad uvedený výše nemá žádné nepříznivé vlivy na průběh kompostování. Při dodržení správných postupů a poměrů popsaných dále lze kompostovat v jakémkoliv množství. Často se vedou diskuze, zda na kompost patří slupky z exotického ovoce (banány citrusy), zejména kvůli obsahu postřiků. Výzkumy ale ukazují, že se nemusíme bát tento materiál na kompost přidávat. Do šesti týdnů se postřiky beze zbytku rozloží, aniž by ohrozily prostředí v kompostu.

 

Kompostovat s opatrností: Zbytky vařené potravy, trus domácích zvířat (kočky, psi) i se stelivem, zakořeňující byliny, zralé plevely, nemocné rostliny, odřezky z tújí, listí ořešáku

 

Problém s materiálem uvedeným výše je, že svému kompletnímu bezpečnému zpracování potřebuje tzv. horkou fázi, která ovšem chybí u většiny kompostování v malých zahradních kompostérech. U listí z ořešáku a odřezků z tújí je problém, že při vyšším množství velmi zpomalují proces tlení. Do kompostu bychom je proto neměli přidávat vůbec, anebo jen v menším objemu.

 

Do kompostu nepatří:   Plasty, kovové materiály, sklo, tetrapak, uhelný popel, popel z briket.

škvára, Iéky, nedopalky od cigaret, sáčky z vysavačů, barevné časopisy, maso a masné výrobky, velké množství vařených jídel,

 

Tyto látky by se v žádném případě neměly v kompostu objevit. Zvláštní kategorií je maso, výrobky z něj a celkově zbytky uvařených jídel z velkých kuchyní. Pro domácí kompostování je použití těchto surovin nevhodné kvůli šíření hlodavců, nemocí a zápachu.

 

2.5.3 Princip kompostování

Při kompostování jde o analogické pochody jako při přeměně organické hmoty v půdním prostředí. V kompostech je možno vytvořit lepší podmínky pro rozvoj mikroorganismů a dosáhnout tak až desetkrát většího počtu těchto organismů ve srovnání s půdou. Kompostováním lze získat humusové látky rychleji a produktivněji ve srovnání s půdními podmínkami.

Základním principem kompostování je rozklad biomasy za určité vlhkosti a přístupu vzduchu. Podle druhu kompostéru a materiálu ke kompostování se však může lišit intenzita kompostování. Právě podle intenzity neboli rychlosti rozkladu biomasy na humus můžeme kompostování rozdělit na studené a horké.

 

2.5.5 Studené kompostování

Někdy se pro tento způsob uvádí také termín pomalé kompostování. Název je odvozen od absence horké fáze. Jedné se o nejklasičtější variantu zahradního kompostování při využití menšího kompostéru či hromady s objemem do 1 m3. Ve většině prodávaných kompostérů plastových, dřevěných či kovových, kam je materiál ke kompostování přidáván postupně po menších dávkách, probíhá právě studené kompostování.

Jeho výhodou je menší pracnost a určitá bezúdržbovost. Zahradník materiál přidává do kompostéru postupně, jak mu vzniká na zahradě. Není potřeba podrobně řešit poměr přidávaných surovin, ale čím více se budeme blížit ideálnímu poměru, tím rychleji kompost vzniká. O pomalu vznikající kompost se nemusíme tolik starat jako při horkém kompostování. Při volbě zastíněného místa ho nemusíme zavlažovat, také překopání je nutné udělat zhruba jednou za půl roku. Častější překopávání však kompostu neublíží, ale naopak urychlí zrání. Velkou nevýhodou studeného kompostování je kromě nižší rychlosti vzniku kompostu i přežití semen plevelů a zárodků chorob.

Fotogalerie

ČASOPIS ZAHRÁDKÁŘ