Zahrada

Jak na stavbu skleníku?

Skleník, přání a ráj nejednoho zahrádkáře, nám pomůže maximálně využít vegetační dobu a zajistit si dostatek vlastní zeleniny. Ovšem i mezi hobby zahradníky najdeme také zkušené květináře, citrusáře, sukulentáře, kaktusáře, masožravkáře… a všichni potřebují kvalitní bydlení pro své rostliny.

Článek jsme připravili ve spolupráci s českým výrobcem polykarbonátových skleníků z Kroměříže, firmou Korbel.

Jaký použít materiál ke stavbě skleníku?

Přestože základem skleníku bylo donedávna sklo, v popředí zájmu jsou nyní především polykarbonáty. Sklo má jednoznačně výhodu vynikající světelné propustnosti a oproti speciálním plastům je levnější. Sklo také nepředstavuje ekologický problém. Jeho zásadními nevýhodami jsou vysoká váha, křehkost a velmi špatné izolační vlastnosti. Váha si vynucuje výrazně robustnější konstrukci, která snadno spolkne náklady ušetřené na výplni. Sklo má vysokou životnost, nicméně v průběhu let křehne a snadno praská.

Někdy se využívá plexisklo, které však není příliš výhodné. Oproti sklu je výrazně odolnější proti mechanickému poškození, ale za nízkých teplot křehne a praská. Má nejhorší propustnost světla a podobně jako sklo je dosti těžké. Jasnou nevýhodou je také vysoká cena.

Polykarbonáty (někdy nazývané také PC desky) propouští světlo o něco méně jako sklo, ale pracuje se s nimi lépe, dají se dokonce i za studena tvarovat. Při užívání oceníme jejich další vlastnosti. Mají vysokou tepelnou odolnost (nezaskočí je rozmezí od -40 °C do +120 °C a především nejsou křehké – v soutěži sklo – plexisklo - polykarbonát jednoznačně vedou. Výborně odolají také kroupám (což o sklu samozřejmě neplatí), které se žel v poslední době objevují stále častěji. Polykarbonát má vysokou životnost, minimálně 40 let, proto na něj bez obav výrobci poskytují záruku až 10 let. Kvalitní polykarbonátové výplně mají v sobě již zalisovaný UV filtr, který chrání rostliny před spálením. Propouští až 85 % dopadajícího světla a sluneční paprsky se v dutinkách rovnoměrně lámou, takže porost je osvětlen vyrovnaně. Polykarbonáty jsou lehké, zatěžují konstrukci 4x méně než klasické sklo. Díky svým izolačním vlastnostem se velmi dobře hodí také pro zasklívání vytápěných skleníků. Polykarbonát o síle 4 mm má tepelný koeficient U = 3,9 na m2. K = 4.5 W/m2 (Klasické sklo 4 mm má izolaci U = 5,8).

U nákupu polykarbonátů je však třeba zachovat obezřetnost. Vyplatí se investovat do renomovaných výrobků, na trhu se vyskytuje řada levných padělků z podstatně nekvalitnějších plastů. Ty se často vyrábí z levného recyklovaného plastu, obvykle se vyznačují namodralou barvou – čistý polykarbonát je bezbarvý.

Kostra je základ stavby

Při volbě konstrukce s dlouhou životností se rozhodujeme mezi hliníkem nebo ocelí. Pozor na povrchovou úpravu u ocelové konstrukce. Žáruvzdorné zinkování zajišťuje až 10x vyšší životnost oproti běžným pozinkovaným plechům. Povrch hliníkových profilů se nemusí vůbec upravovat a je bezúdržbový. Hliník je lehký a pevný – kombinací hliníkového profilu a polykarbonátových výplní dosáhneme optimální hmotnosti celé konstrukce. Někteří výrobci také používají kostru z plastu, která však samozřejmě nedosahuje životnosti ani odolnosti kovu.

Lehká konstrukce, kde se pojí hliníková kostra a polykarbonátová výplň umožňují vynechat výstavbu podezdívky a ukotvit skleník pomocí hliníkových profilů přímo do země na urovnaný povrch. Nejenže ušetříme, ale skleník lze posléze přesunout na jiné místo, protože je lehký a konstrukce je mobilní. Například celý skleník velikosti 2,5 x 4 m váží cca 40 kg. Přesto konstrukce zajišťuje skleníku veškerou potřebnou stabilitu.

Pokud ovšem dáváte přednost podezdívce či ocelové konstrukci, není to samozřejmě problém. Podezdívku je však třeba budovat až do nezámrzné hloubky! Skleník představuje poměrně velkou plochu, i lehké skleníky je nutno důkladně kotvit.

Jaký zvolit tvar?

Skleník může mít tradiční domečkovou konstrukci, zvanou také typ A, áčko. Dá se na něj instalovat také okenička dešťové vody, kterou využijeme na závlahu. Staví se s podezdívkou nebo se kotví přímo do země. Výhodnější jsou modely s mírně šikmými bočními stěnami, protože méně odráží světlo.

Zahrádkáři často upřednostňují obloukové skleníky, protože se v nich lépe využije prostor. Zajišťují optimální osvětlení, mají vyšší mechanickou odolnost a jsou energeticky výhodnější v případě vytápění. Nepotřebují žádný základ, kotví se přímo do země.

Další možností jsou skleníky, které se opírají o zděnou stěnu domu nebo jiné přilehlé stavby. Pomohou vyřešit problémy s nedostatkem místa, dají se spojit přes vstupní dveře přímo s domem nebo se mohou částečně zapustit do terénu. Snadno se vytápějí přebytečným teplem z budovy.

Stavební povolení

Ke stavbě skleníku do 40 m2 plochy a 5 m výšky nepotřebujeme stavební povolení, stačí si vyřídit na stavebním úřadě tzv. územní souhlas. Je však třeba splnit i několik dalších podmínek: skleník musí být minimálně 2 m od hranice pozemku a nesmí zasahovat do dalších ochranných pásem. Je proto lepší zavčasu získat souhlas sousedů a ověřit případná omezení na úřadě.

Pokud chcete již zjara sázet, začněte řešit stavbu skleníku již na podzim. Na jaře budete mít skleník připravený na sezónu.

Dostatek svěžího vzduchu

Vyplatí se investovat také do střešních oken a automatického otevírání. Čím delší skleník, tím pečlivěji musíme zajistit cirkulaci vzduchu, jinak dochází k zapaření rostlin. V moderních sklenících je již obvykle propočítám potřebný počet oken. Bez větrání ve skleníku neuspějeme a větrání pouze dveřmi, kde proniká při zemi nejstudenější vzduch, snadno rostliny poškodí. Proto také dobře utěsníme obvod skleníku, zevnitř lze použít speciální obvodové desky. V létě slouží větrání naopak k omezení přehřátí skleníku.

Skleníky se dnes často dodávají již jako předpřipravené stavebnice, ale chceme –li mít záruku profesionálního postavení a plné funkčnosti volíme při stavbě odbornou montáž.

Fotogalerie

ČASOPIS ZAHRÁDKÁŘ