Zahrada

Trvalkový záhon konce sezony

Založení trvalkového záhonu ovlivňuje řada faktorů. K těm nejčastějším patří zájem pěstitele a snaha mít na zahradě to, co se mu líbí.  Velkou roli hrají stanovištní, světelné a vláhové podmínky. V neposlední řadě je to i móda, sběratelský zájem a trendy v uplatňování trvalek a novinek v jejich sortimentu.

Helianthus sp. a Aster ericoides

Helianthus sp. a Aster ericoides

Obvyklou snahou bývá založit trvalkový záhon tak, aby kvetl po celou vegetaci. Proto pěstitelé upřednostňují nákup na jaře nebo v časném létě. Nakupují nejraději rostliny kvetoucí nebo aspoň nakvétající. Proto se na trvalkových záhonech nejčastěji pěstují druhy kvetoucí převážně v tomto období. Později kvetoucí druhy jsou na jaře teprve ve fázi listové růžice. Pokud k nim kupující nedostane patřičné vysvětlující informace či minimálně fotografii, nejsou pro zákazníky příliš atraktivní. Tím se ovšem často ochuzují o řadu velmi hezkých druhů a barevných aspektů, které přicházejí koncem léta a na podzim. U záhonů založených profesionálními firmami se to obvykle nestává, nicméně i zde hodně záleží na informovanosti, představách a požadavcích zákazníka.

Za pozdní léto lze označit dobu od druhé poloviny srpna, září až do poloviny října. Při příznivém počasí řada rostlin dokáže kvést až do prvních mrazů. Jistě záleží na průběhu počasí. Sušší a teplejší dny vegetaci spíše urychlují a rostliny pak mohou nakvétat i dříve než je obvyklé. Mnoho pozdně kvetoucí druhů je původem ze severoamerických prérií, kde dominují trvalky čeledi hvězdnicovité (Asteraceae) a trávy. V sortimentu evropských bylin jsou pozdě kvetoucí druhy spíše výjimkou, nicméně i zde lze nějaké nalézt (např. Leucanthemella serotina). Z asijských druhů je to zejména množství odrůd podzimních chryzantém. Často jde o rostliny vyšší, vhodné jako dominanty ve větších trvalkových záhonech, na místech před vyrostlými keři, menšími stromy či ve větších skupinách.

 

Při výběru vhodných rostlin lze orientačně využít tento přehled

 

Plné léto

(pol. června až pol. srpna)

Achillea, Aquilegia, Campanula, Dianthus, Gaura, Phlox paniculata, Helenium, Monarda, Erigeron, Lobelia, Penstemon, Hemerocallis, Salvia, Nepeta, Echinops, Echinacea, Rudbeckia, Platycodon, Veronica, Delphinium, Heliopsis, Solidago, Salvia,

Konec léta a začátek podzimu (konec srpna až konec října)

Solidago, Helenium (některé remontují), Anemone japonica, Aster linosyris, Aster amellus, Aster novae-angliae, Aster novi-belgii, Leucanthemella serotina, Boltonia asteroides, Helianthus, Chrysanthemum, Sedum telephium, Gaura

 

Při výběru vhodných rostlin hraje roli i konkrétní druh a odrůda. Zejména u rostlin se širokým spektrem odrůd bývá obvyklé, že mají velký rozptyl doby kvetení. Některé trvalky, např. Delphinium nebo Salvia nemorosa, dobře remontují (opakují kvetení) a při vhodné péči nakvétají i několikrát za sezonu a mohou tedy kvést i dlouho do podzimu. Stejně tak např. velkokvěté zahradní dračíky (Penstemon spp.). Opakované kvetení podporuje sestřihnutí rostlin po prvním kvetení. U zahradních dračíků bývá ale v našich podmínkách problematická jejich zimovzdornost. Některé trvalky mohou být zajímavé i po odkvětu a mohou záhon ozdobit zajímavým zbarvením, texturou či habitem. Zde lze jmenovat např. zavinutky (Monarda). Kvetou v létě, ale po odkvětu dobře vypadají i zasychající stonky s typickými patrovitými zbytky květenství. I odkvetlé úbory některých třapatek (Rudbeckia) a třapatkovek (Echinacea) vypadají velmi zajímavě, a to především v kombinaci s trávami. Velmi hezky vypadají v trvalkovém záhonu na podzim i trvalky z rodu Veronicastrum. Celá rostlina postupně žloutne a přinese tak do trvalkové kompozice zcela nový prvek.

 

Některé druhy, které ozdobí zahradu koncem léta

Zlatobýl (Solidago) - odrůdy obvykle nakvétají od poloviny léta. K výrazně pozdním druhům patří Solidago speciosa, S. rigida nebo S. sempervirens. Vyhovuje jim slunné stanoviště, běžná, přiměřeně vlhká zahradní půda. Poměrně dobře snášejí i kratší přísušky. Jde obvykle o vyšší rostliny dorůstající 80–150 cm. Barva květů je jasně žlutá. Dobře se kombinují se středně velkými i vysokými trávami.

Solidago speciosa

Zlatobýl (Solidago speciosa)

 

Hvězdnice (Aster) patří k typickým podzimním trvalkám. Nakvétají obvykle koncem srpna a kvetení řady z nich trvá často až do října (v závislosti na počasí). K nejvýznamnějším druhům patří A. dumosuss výškou 15–40 cm. Hodí se zejména na okraje záhonů a na plošné výsadby. A. novi-belgii je spíše středně vysoký druh (50–100 cm). Typické jsou tmavě zelené, lesklé listy. Dobře se dá použít i k řezu. Tyto dva druhy mohou trpět padlím. U druhu A. novae-angliae převažují až na výjimky vysoké odrůdy s výškou 1–1,5 m. Také úbory jsou větší. Typické jsou drsně chlupaté listy. K řezu se moc nehodí, protože ve váze zavírá úbory.  Odrůdy zmíněných druhů nakvétají bílými, růžovými, červenými, karmínovými, purpurovými až fialovými úbory. Dlouho do podzimu dokáže kvést A. ericoides. Typické pro tento druh jsou jemné listy a relativně drobné úbory. Objevují se však ve velkém množství a nakvétají bílými, světle růžovými nebo světle fialovými květy. Výška bývá obvykle mezi 80–150 cm. Velmi atraktivním druhem je A. lateriflorus. A to zejména díky odrůdám s nápadným načervenalým olistěním a masou drobných bělavých kvítků s tmavým středem. Habitus rostlin je zajímavý i po odkvětu. Opět vynikne zejména v kombinaci s trávami. 

Aster dumosus ´Rosemarie Salman´

Aster dumosus ´Rosemarie Salman´

 

Aster ericoides ´Finale´

Aster ericoides ´Finale´

 

Aster ericoides Rosy Veil

Aster ericoides ´Rosy Veil´

 

Vytrvalé slunečnice (Helianthus) jsou neprávem opomíjenými trvalkami. Pokud jsou používány, tak spíše ve veřejných či parkových výsadbách. Je to trochu škoda, protože počátkem podzimu dokáží zahradu rozzářit množstvím jasně žlutých květů. Pěstitele zřejmě odrazují větší rozměry. Obvyklá výška bývá 1–2 m. Jde o zcela nenáročné rostliny, které se spokojí s jakoukoliv zahradní půdou a poměrně dobře snášejí i sušší stanoviště. K pozdně kvetoucím patří např. Helianthus microcephalus, H. hybridus ´Lemon Queen´, H. atrorubens ´Monarch´ a především H. salicifolius, který nakvétá asi nejpozději a kromě květů zdobí trvalkovou kompozici i atraktivním habitem s typickými, úzkými listy.

Helianthus salicifolius

Helianthus salicifolius

 

Chrysopsis villosa není příliš často pěstován. Svým habitem a výškou trochu připomíná druh Aster novae-angliae. Nápadnou odlišností jsou ale jasně žluté květy.

Boltonia asteroidesje rovněž rostlinou „astrovitého vzhledu“, listy jsou zelené s modravým nádechem a květy čistě bílé. Dorůstá asi 120 cm a kvete od konce srpna.

Rod Vernonia je v zahradách teprve začíná objevovat. Jde o neobyčejně atraktivní a vzrůstnou bylinu velmi vhodnou jako dominantu do větších prostor či předsadbu před vyšší dřeviny. Velmi dobře toleruje sucho. V. gigantea dorůstá výšky i přes 2 m, nakvétá v létě tmavě fialovými květy ve velkých květenstvích. V. novaboracensis je o něco nižší a květenství je světlejší.

Vernonia gigantea

Vernonia gigantea

 

Leucanthemella serotina (syn. Chrysanthemum serotinum, Leucanthemum serotinum) je evropským druhem sušších luk a lesních světlin. V přírodě je chráněná. Dorůstá výšky 1,2–1,5 m a počátkem podzimu ozdobí zahradu jasně bílými, velkými, kopretinovitými květy. Hodí se na plné slunce. Snáší běžnou zahradní půdu. Dobře se hodí jako dominanta trvalkových záhonů.

Leucanthemella serotina

Leucanthemella serotina

 

Ploštičník (Cimicifuga racemosa, syn. Actea racemosa) je vyšší (75–250 cm) rostlinou spíše pro polostinná a vlhčí stanoviště. Nakvétá smetanově bílými květenstvími. Pěstují se i odrůdy s purpurově zbarvenými listy. Na podobná místa v zahradě se hodí i východoasijské vyšší sasanky, jako jsou Anemone hupehensisA. vitifolia apod.

Velmi hezky doplňují pozdně letní kompozici kultivary druhu Gaura lindheimeri. Rostliny dorůstají 40–80 cm, nakvétají množstvím bílých či růžových květů a vynikají zejména velmi vzdušným habitem. Vyžadují propustné půdy a plné slunce. Zimovzdornost je značně nejistá. Odrůdy s růžovými květy obvykle naši zimu nepřežijí. Gaury patří k rostlinám, které kvétou téměř do prvních mrazíků.

Rostlinou z trochu „jiného soudku“ je kakost Geranium hybr. ´Rozanne´. Výjimečnost této odrůdy spočívá zejména ve velmi dlouhém období kvetení.

 Geranium ´Rozanne´

Kakost - Geranium ´Rozanne´

Petr Hanzelka

Fotogalerie

ČASOPIS ZAHRÁDKÁŘ